Příběhy kamenů
Kámen - materiál
Krupník (autor: Milan Šimek, ©damilphoto)
Neboli aktinoliticko chloritická mastková břidlice je zcela unikátním materiálem, a to nejen svými výjimečnými vlastnostmi, ale i svou vzácností. Jediná lokalita, kde byl v minulosti těžen, je okolí Vernířovic (Wernersdorf, Wemsdorf) v horském údolí Hrubého Jeseníku. Díky zhruba 70% podílu mastku jde o horninu měkkou a velmi snadno opracovatelnou, zato ale úžasně odolnou vůči povětrnostním vlivům, chemickému zvětrávání a jeho teplotní rezistence jej už někdy v 17.století předurčila k použití pro vyzdívky vysokých pecí nedalekých sobotínských železáren (vernířovická železná ruda tak byla tavena v obalu z vernířovického krupníku). I přes toto použití jej zbylo dostatek na kamenické i sochařské práce. Vyráběla se z něj koryta pro dobytek, patníky císařské silnice (ty lze najít až někde u města Opavy), mezníky, stavební prvky (ostění, portály, překlady), boží muka, sloupy, drobné kamenické předměty (kropenky...), náhrobní kameny, pomníky i umělecká sochařská díla. Na žádném z přibližně pěti lomů a lůmků kolem Vernířovic se dávno netěží, přesto se, v rámci recyklace, s krupníkem v drobném měřítku pracuje dál. Relativně donedávna z něj tvořil i olomoucký sochař a restaurátor Bohumil Teplý (13.4.1932 - 9.10.2020), který - vše souvisí se vším - jezdíval dlouhé roky do Vernířovic na chalupu.
Osobně mám ke krupníku silný vztah. V místě, kam jezdíme dlouhá léta na chatu, stávalo kdysi malé hospodářství. Když byl dům v 50. letech 20.století vyhozen do povětří a když buldozery zahrnuly hlínou jeho zbytky, byla mezi nimi i krupníková koryta pro dobytek. V 80.létech pak byla na prázdném stavebním pozemku postavena chata...a po přelomu milénia se to místo stalo výzvou pro mé amatérské kopání. Už ty koryta mám celkem tři - i když jen jedno jediné je vcelku.
Nahoře: detail staré lomové stěny v krupníkovém lomu na Zadním Hutisku. Již od pohledu je znát, že jde o mastkovou břidlici.
Svatý Jan Nepomucký (dole)
Jediná státem chráněná památka na území obce. Krupníkový sloup byl u kostelní zdi vztyčen roku 1784 jako díkůvzdání místních farníků za to, že cisterciácký mnich P.Sedlaczek setrval ve Vernířovicích jako farář i po zrušení svého domovského kláštera (Velehrad, zrušen patenty Josefa II.).
Hornická kaple na Fellberku
R.1719 byla v sedle nad Maršíkovem (tehdy panství Velké Losiny, později Wiesenberg-Loučná nad Desnou) u pramene postavena dřevěná kaple. Roku 1836 ji dal přestavět na zděnou Albert Klein, a to pro spolek hornického bratrstva vízmberského panství. Nová stavba byla zasvěcena Nejsvětější Trojici. Ke stavbě byl použit vernířovický krupník. Na obrázku jsou dobře patrné krupníkovými kvádry obložené rohy budovy, tvarovaná ostění okna a vstupního portálu, kříž na hřebeni a schody. Na pravém obrázku je detail vstupního portálu. Měkkost horniny bohužel poněkud zneužili vandalové. Na druhé straně je ale dobře patrné, jak odolný materiál vůči povětrnostním vlivům krupník je: Po 180 letech je portál skoro jako nový...
Vernířovice
Vlevo nahoře je krupníkový schod, který byl kdysi zřejmě součástí vstupního schodiště do kostela sv.Matouše v obci (to současné je z pískovcových prvků; je to škoda, protože krupník je mnohonásobně odolnější vůči sešlapu než pískovec). Proti odcizení jej zřejmě chrání jen jeho hmotnost. Vpravo umělecky vypracovaná nádobka na svěcenou vodu, umístěná dnes v prostorách schodiště ke kůru kostela sv.Matouše. Nepřístupné. Kromě krupníkového Jana Nepomuckého (foto vlevo dole) je u kostela ještě litinový kříž se soklem z krupníku z roku 1865. Identický je na vernířovickém hřbitově.
Něco o kostelu: Roku 1711 byla na náklady místního rychtáře postavena zděná kaple na místě, kde se v noci údajně zjevovali upíři. Do jisté míry tvrzení opravňuje fakt, že tu stál první vernířovický hřbitov. Roku 1773 byl kostelík zvětšen a byla též přistavěna věž. Poslední velkou úpravou prošla stavba roku 1847.
Obrázky z mého vykopávkového opojení. Úplně vpravo je pak část bývalého koryta (bohužel rozpadlého) v nové funkci "památného kamene" a místa k rozjímání. Zajímavý je relikt sklepa na jednom ze snímků. Z potrubí byl odzadu veden pramen, který protékal vedle koryta odkrytým kanálem ven. Byla to dokonalá chladírna...
Na závěr ještě dvě ukázky krupníkových artefaktů. Sloupová Boží muka stojí u silnice v Koutech nad Desnou při rozcestí k Annínu. Říká se jim "Čarodějnický sloup", protože jej roku 1683 dal vztyčit nadlesní Christoph Ziedler, toho času přísedící tribunálu v Losinách (za tzv čarodějnických procesů). Roku 1921 byl zničen povodní a sestaven znovu. Bohužel se nenašly všechny díly sloupu, takže text na něm dnes nedává smysl. Jedna z pověstí říká, že jej Ziedler dal postavit aby se sám zprostil obvinění z čarodějnictví, druhá, že se v něm hnulo svědomí, třetí pak, že jde o díkůvzdání za záchranu života před medvědem...Nahoře byl kdysi samozřejmě svatý obrázek, ten už je ale dávno pryč.
Vpravo je sochařské dílo zahradní architektury: bizarní kašnová postava z Vily Primavesi v Olomouci. Sochu nedávno restauroval akademický sochař a restaurátor Jakub Gajda (krupníková je pouze socha; portál a sokl jsou z pískovce).
* * *
